Strojírenská výroba se neobejde bez speciálních nástrojů, kam patří i závitníky. Chystáte-li se pořídit závitník, měli byste znát jeho základní parametry. Především, jaký závit potřebujete vyrobit, zda vnitřní nebo vnější, a jaký typ závitu to bude.

Rozlišujeme především závity pravé a levé, tedy jinými slovy pravotočivé a levotočivé. Pak je nutné znát typ, nejčastěji jde o závit metrický, označovaný písmenem M, méně často se využívá závit Whitworthův (písmeno W). Existují také závity trubkové, oblé, trapézové či pancéřové.

Na závěr se budete rozhodovat, jaké průměry závitníků vás zajímají, a zda půjde o základní stoupání, nebo bude jemné. Veškeré informace o těchto technických parametrech naleznete v příslušných částech strojnických tabulek a předepsaných norem.

Co by vás dále mělo zajímat

Rychlořezná ocel nebo nástrojová – z těchto dvou materiálů se závitníky vyrábí, a jestliže si je pořizujete, měli byste znát zásadní rozdíly mezi nimi. Tak tedy rychlořezná ocel je materiál kvalitnější, vykazuje větší tvrdost i pevnostní charakteristiky a využívá se hlavně pro strojní závitníky a obrábění kovů ve velkosériové výrobě. Naopak Narex závitníky z oceli nástrojové jsou určeny pro ruční, převážně malé série obrobků.

K ručním závitníkům a závitovým očkům je zapotřebí také upínací vratidlo a pro hluboké průchozí i neprůchozí otvory se využívají nástavce, aby nástroj prošel v celé délce obrobkem.

Čím se závitníky mažou – možná vás napadne, že při obrábění kovů se často využívá emulze, tedy směs oleje s vodou, ale u řezání závitů, ať už se jedná o ruční nebo strojní způsob, se využívá pouze speciální řezný olej. Je to nutné pro zachování velmi jemného stoupání závitů, aby nedocházelo k jejich porušení, a zároveň se tím urychluje pracovní postup a prodlužuje životnost závitníků či závitořezných hlav.