Je vám kolem padesáti a vzpomínáte na své dětství? Přišli jsme ze školy, v rychlosti udělali úkoly a utíkali ven. Na dvorku u domu stálo klepadlo na koberce, kde byl většinou sraz. I sídliště měla svá místa srazu. Skupinky se někdy rozdělily podle věku, někdy na kluky a holky, někdy se to promíchalo a stačil balón, švihadlo, kuličky nebo jen pískoviště, na jehož rozích se hrálo „škatule, škatule hýbejte se“. Někdy na honěnou, někdy na schovávanou. Kdo dospěl do puberty tak většinou zmizel z kolektivu, ale mezitím dorostl někdo další. Domů se šlo až když se setmělo a anebo když otec zahvízdal z okna. Žádný mobil, žádná kontrola, kde jsme a co děláme, domů jsme trefili všichni. Prolézačky byly všechny stromy okolo, nebo posvařované z trubek, natřené možná v době vzniku. Starý vrzající kolotoč byl jen na těch lepších místech ve městě. Žádné oplocení, žádná speciální guma na zemi na dětském hřišti, ale tráva, štěrk a beton.

Když měl někdo žízeň zaběhl domů, když hlad tak mu něco matka hodila z okna, pokud jsme mezitím nenašli strom, kde se daly obrat jablka, hrušky či švestky. Každý měl klíčenku na krku, staré tričko a pozašívané tepláky, takže ušpinit se nebyl problém a většinou jsme to zvládli na jedničku. Vypralo se a bylo po problému. Kouzelné časy.

Ale ano, svět se změnil. Děti baví více virtuální svět, mobily, hry hrají na počítačích a svět venku jim uniká. Jsou-li ale aktivní rodiče a pokud od malička začnou děti ke sportu a hýbání se všeobecně přivádět, dá se určitě najít vhodný kompromis.

Kdo ví, jak bude trávit čas další generace dnes ještě nenarozených dětí, protože svět, technologie a vše jde neustále skutečně rychle kupředu. Ale co můžeme s určitostí říct, že jejich rodiče budou vzpomínat na své mládí a říkat: jó tenkrát, to jsme hrávali hry na počítači a měli mobily a bylo to to nejkrásnější dětství.