Vznik a filozofie Bauhausu
Bauhaus byla státní uměleckou školou, vzniknuvší roku 1919 v německém městě Výmar, kde ji založil architekt Walter Gropius sloučením Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy ve Výmaru. Účelem bylo umožnit studentům studium umělecké teorie a praxe s přesahem do průmyslově využitelných a přitom stále uměleckých, předmětů.

Gropius zakládal školu s představou místa, kde budou moci studenti i vyučující pracovat společně. Bauhaus si kladl za cíl nejen vychovávat nové umělce ale celkově zkvalitnit kulturní život národa. Gropius zaměstnával významné umělce, jako byli Paul Klee, Gerhard Mackse, Johaness Itten nebo Vasilij Kandinskij.

Itten za svého působení vypracoval osnovu úvodního povinného kurzu, jež měl zbavit studenty klasických představ ohledně výuky výtvarných předmětů a uvolnit jejich tvůrčí potenciál, aby ze sebe vydali co nejvíce. Kurz zahrnoval rozličnou práci s širokou škálou nejrůznější materiálů, vyučovala se teorie barev, ale také dechová cvičení nebo meditace. Výuky teorie se ujali především Vasilij  Kandinskij a Paul Klee. Itten kladl důraz na tzv. učení zkušeností z didaktické teorie amerického filozofa Johna Deweye, které se stalo modelem pro výuku návrhářských a uměleckých škol po celém světě.

Pozadí vzniku moderních výrobků
Navzdory snaze o úzkou spolupráci s výrobci vykazovala škola jen malé výsledky. Nejvíce se dařilo prodávat své prototypy textilní a keramické dílně, avšak ostatní zůstávaly pozadu. Časem se však začalo dařit i jim. Pod záštitou školy vznikla například stolní lampa sestávající z kopule z bílého skla a skleněného podstavce, jímž vedl viditelný kabel. Tehdy revolučního produktu byl autorem Wagnenfeld.

Dalším z dodnes uznávaných produktů byla například thonetova židle, které dnes nikdo neřekne jinak než tonetka. Mnozí si jistě vzpomenou na žluté, modré, zelené a červené dřevěné kostky, s nimiž jsme si jako malí hráli a za něž vděčíme Almě Buscherové.