Vzpomínám si na tu dobu, když jsem potkala svého přítele, svou první velkou lásku. Byla to láska opravdu na první pohled a láska jako trám. Myslela jsem si, že my dva už spolu budeme nastálo, protože věřte mi nebo ne, ale velkou lásku jsem potkala až ve svých dvaceti dvou letech. Nakonec to taky dopadlo tak, že se svou první velkou láskou jsme taky zplodili dítě, kterému je už nyní v sedm let. A jsem opravdu ráda že muže mám, protože opravdu lepšího jsem si vážně vybrat nemohla. Akorát mě opravdu hodně mrzí, že přítel to s námi nevydržel a opustil nás. Opravdu hodně mě to mrzelo, proto jsem taky na muže jednu dobu úplně zanevřela.

A na muže jsem neměla vůbec náladu, a to celé dlouhé čtyři roky. A tak jsem si řekla, že asi je na čase, abych šla už randit s muži. Nebo mám ještě počkat? Jenomže jsem byla takové roky sama, že jsem se bála, že se zase spálím anebo bude nějaký problém ve mě. Nechtěla jsem už asi být zklamaná, tak jsem si řekla, že se tam ještě alespoň půl roku pauzu od mužů, než začnu zase s nimi randit. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si udělala seznamku, kde jsem během dvou týdnů potkala opravdu muže, který vypadal super. Byla jsem ráda, že ten muž měl už taky své dvě děti, zatímco já jenom jedno.

A já už druhé dítě totiž neplánuji, takže bych taky byla ráda, kdyby můj muž měl už své děti. A myslím si, že tohle by nám mohlo konečně mohlo vyjít, protože s tím mužem máme tolik toho společného, že to vypadá, že bych mohla začít konečně navazovat už nový krásný romantický vztah. A mnoho žen to nemá s láskou jednoduché, a to hlavně s muži, protože někteří muži nejsou tak dokonalé, jak by měly být nebo jak my ženy by jsme si je přály. A muži jsou taky dost nevypočitatelní. Taky znám pár mužů, kterým jde bohužel jenom o zábavu v partnerském vztahu, což nemám vůbec ráda.